Často se mě lidé ptají, a co můžeme dělat, a že i kdyby se o něco pokusili, že to stejně nemá cenu, protože systém je zadupe. Ale ono to tak není. Ne úplně. Systém je totiž jen tak silný, jak jsou silní jeho protagonisté a nohsledi.

Ale i my jsme tak silní, jako je silný každý z nás. Systém má tu smůlu, že je zkrátka mnoho prasátek na málo korýtek. Prasátka se poperou a klidně se mezi sebou "požerou". Oni vědí kdo je živí, oni vědí kdo jim hází šrot a plevy. My, kdo na uživení stát nepotřebujeme a v mnohém ani nechceme, jsme na to o poznání lépe. Jenže jsme sami a každý sám za sebe s pocitem, že nezmůžeme nic. Není to pravda vážení.

I za "komoušů" existoval underground kapel, vesnic, chatových osad a hospod, kde se drbalo a konspirovalo.

Nakonec se ten systém rozložil a jeho pád přál připraveným. Je teď jedno proč se tak stalo a kdo to naplánoval. Stalo se. I teď se to stane. Blíží se skutečně velká krize v podobě toho, až Americe doteče, že všechny ty dolary, za které se celé ty roky obchodovalo, už v rozšiřujícím se BRICS nechtějí. Čína, Rusko, arabské státy, Indie, Írán a další udělají dlouhý nos. Miliardy dolarů budou tak akorát na topení a američtí soudruzi budou muset začít vyplácet vydané dluhopisy.

My to nemůžeme ovlivnit, ale můžeme se připravit. Není pravda, že nezmůžeme nic. Podívejte se třeba kolik je vás tady na téhle stránce a čte tenhle článek. Možná se znáte z diskuzí a z profilů u jiných lidí. Možná byste si pomohli, kdyby bylo potřeba. Zkusme to. Nemusíme mít stejné názory na všechno, ale máme stejné názory na důležité věci. Na ty skutečně důležité. Na ty, které nám mohou pomoci žít nebo přežít, kdyby to fakt dopadlo blbě. Nebojme se pomáhat a nebojme se o pomoc říct. Sousedovi na patře, v ulici, těm nejbližším. Fakt to jde, jen to chce vystrčit nos z klece, do které nás pomalu ale jistě zavírají. Bez hospod, bez kontaktu, bez vzájemné solidarity, bez stabilní velké rodiny. To všechno ničí ne náhodou.

Pojďme to zkusit každý a začněme třeba dnes. Maličkostí. Jakoukoliv. Protože ta protivná bába se psem z trojky je sice možná protivná navenek, ale stejně jako mně jí doma někdy dojde cukr.

Jednou může dojít nám všem. A nejen ten. Pojďme se potkávat a mluvme spolu. Klidně i tady u mě v diskuzích a klidně si nadhoďte vlastní vlákno a řešte si dané téma po svém. Mnozí to už děláte a je to super. Že je to málo a vůbec to není o tom? Ne, je to právě o tom. Je nás čím dál víc a oni se tohoto spojování bojí. Tak je nechme ať se bojí a postavme se jim tváří tvář. Hledejme společná témata a pomáhejme si. A kašleme na to, že aktuálně Fialu ze Strakovky nesestřelíme. On se jednou sestřelí sám. Ale my budeme připravení. Nevzdávejme to, protože znáte to, stokrát nic umořilo vola. I toho barvy nejmenované, teď už americké korporátní čokolády

Tak hezkou neděli všem.