Byly doby, kdy jsem Karla Řehku jistým způsobem lehce obdivovala, byl to prostě rázný chlap z 601, veterán z Afghánistánu, co jako bonus i hodně dobře vypadal.
Doufala jsem, že tam konečně přinese svěží vítr, pragmatické myšlení a bude skutečně jednat jen a pouze v nejlepším zájmu České republiky.
Musím říct, že nejen že mě ve všem zklamal, on to zklamání ještě předčil. Z Karla Řehky se stal (možná jím už byl) protiruský fanatik, předpovídající svými statusy víceméně jadernou apokalypsu, do které nás je ochoten vrhnout ideálně hned zítra. Otevřeně mluví o mobilizaci i o tom, jak si stát cíleně pěstuje svou vlastní propagandistickou líheň, ve které je povoleno vše, včetně manipulací, nálepkování či případně lhaní.
Ale hlavně se z něho stal podpantoflák naší všeobecně "milované a respektované" ministryně, která kam šlápne, tam tráva neroste. Viděla jsem záznam z jednání, jak náš náčelník nesměle obhajuje svůj profi na síti X, málem se u toho rdí, omlouvá a klopí zrak, zatímco ho Janča sjede jako malé děcko. Úplně jsem čekala, kdy se zvedne, a jednu mu vlepí. Přeli se několikrát i mediáně, a vždycky z toho vyšel jako uši klopící mopslík, který je rád, že žije.
Chtěl několikrát odejít, vždycky ho někdo přemluvil, aby zůstal. Myslím, že to vypadalo asi takhle: Karle, prosím tě neodcházej. Víš jaká je. Pak už ji nezbrzdí vůbec nikdo. Karel: Ale já už nemůžu. Tohle se fakt nedá. Fiala (případně Pavel): Ale ty opravdu nemůžeš odejít. My tě nepustíme. Zničilo by to mediální obraz. Karel: Tak já zůstanu. Ale nic po mě nechtějte. A odchází v letargii do svého bezzubého úřadu. Jana: Karle!!! Kde jste byl tak dlouho? A už jste vymazal ty socky? Tak ať už to je, nebo uvidíte! A kde mám sakra tu kabelku s tankem?
Zobrazuje to tristní stav našeho vrchního velení pod vedením jedné šílené fanatické ženské, která si udělala známosti v Jůesej, a bojí se jí možná i premiér. Podle mne by tuhle práci ženské dělat neměly, natož ty šílené. Dělá ji dobře ukazovat se s morálním odpadkem Novotným, prorežimními poskoky, provokatéry a udavači, a vůbec lidmi zřejmě stejného ražení. Vyhazuje miliardy oknem za nesmysly, které nepotřebujeme místo toho, aby ji to, co je skutečně potřeba, alespoň zajímalo.
A generálporučík Řehka k tomu všemu rezignovaně mlčí. Nebo se před zraky médii s ministryní pohádá na úrovni trhovkyň. To, že by nás na této úrovni komunikace vedl do války, po které zjevně spolu s Janou lační, si vůbec nedovedu představit. Může ho ještě vůbec někdo respektovat?
/