Danuši Nerudovou si pamatuju z prezidentské kampaně jako kandidátku, která byla nadějná do doby, než začala mluvit.

Za stěžejní považuju asi tři momenty. První, když se rozhodla zlikvidovat Čínu pomocí zákazu vývozů našich neexistujících čipů do této asijské země, druhá když postavila kampaň na rovnoprávnosti a feminismu a při první příležitosti ufňukaně lkala, když ji smázl Petr Pavel s tím, že to se ženě přece nedělá, že takhle se může chovat k nějakému chlapovi ake ne k dámě a třetí, že to projela ne proto, že na to prostě nemá, ale proto, že je mladá a krásná a každý jí to závidí.

Naše oddechnutí z toho, že tato ženština zmizí z hledáčku progresivistických píáristů bylo ovšem dočasné a bláhově naivní. Poprvé jsem se zděsila v moment, kdy jsem ji zahlédla na slavné tiskovce pod názvem "Za pět minut dvanáct" o úsporném vládním balíčku. Po protření očí a ubezpečení se okolními sledovateli, že skutečně nevidím špatně jsem nechápala, co tam dělá. Ale to asi nikdo a vůbec se nedivím Válkovi, že celou dobu hrál na mobilu tanky a všem nám tím ukázal, jak moc vážně tuto expertní expertku berou.

Teď se paní Nerudová opět rozhodla kariérně posunout a kandidovat do Europarlamentu. Opět ovšem udělala STANdardní chybku a promluvila. Tentokrát o tom, že kdyby měla sestavovat vládu, úplně klidně by se z Bruselu vrátila zpátky. Myslím, že Danča zapomněla, že už nejede kampaň na prezidentku, ale na řadovou europoslankyni. To jí to fakt ten Rakušan nemohl zase napsat na tahák? Ale možná to myslela tak, že ji můžete zvolit a ona se na to pak vykašle, když ji někdo nabídne něco lepšího. Není čas ztrácet čas. Znáte to. Zvlášť, když mladý a krásný není člověk věčně, že.

Kdyby ovšem náhodou nevyšel ten prezidentský návrat, uvažuje paní Nerudová i o tom, že by byla eurokomisařkou za Českou republiku. A jde na to opět fikaně. Sice by podle vládní zákulisní šuškandy měl být hlavním kandidátem na tento post ministr průmyslu Síkela, ale ten by měl mít podle genderových pravidel přece ženskou protikandidátku. A víte proč? protože i budoucí předsedkyně či předseda Evropské komise bude jistojistě vybírat tak, aby měl komisi genderově vyváženou. A když mu to nebude úplně vycházet, tak si zkrátka řekne:" Aby mi to genderově vyšlo, budu z České republiky potřebovat eurokomisařku, vyberu si tedy ženu,". A Síkela bude mít po žížalkách i po teplém křesle.

Takže takhle se to vážení dělá. A na rozdíl od řadového europoslance, který navzdory předvolebním řečičkám ve finále neovlivní za ty peníze vůbec nic, eurokomisař už může komukoliv, včetně České republiky a nám všem, pěkně zavařit. Stačí si vzpomenout na Jourovou a její potírání svobody čehokoliv, hlavně slova. A protože hlavním cílem STANu je to, že se chce se odlišit od oportunismu, alibismu a čecháčkovského přístupu a prosadit proevropskou racionální politiku v bezpečnosti, strategické soběstačnosti, ochraně klimatu a přijetí eura, máme se na co těšit.

Přesně v duchu hesla: A nakonec nám budou vládnout (pomocí kvót) ti nejneschopnější z nás.