Zatímco Izrael se minulý víkend probudil do regulérní války, Evropa se pomalu probouzí ze svého multikulturního snu.

Tedy on to zase tak moc sen nebyl, snilo jen pár dezorientovaných jedinců, kteří ve valné většině nevěděli ani kdo jsou, natož co si počít se svým životem. Svoji osobní nedostatečnost, frustraci a velmi pravděpodobně i nenávist vůči většinové společnosti ventilovali právě absolutní podporou nekompatibilních kultur, které se mnohdy ani netajily tím, jak právě jimi pohrdají. Něco jako je mi jedno, jak na to doplatíte, ideálně co nejvíc, protože pak se já budu cítit o něco méně blbě.

Mnohem horší ale je, že tito jedinci, kteří by byli za normálních okolností smeteni na civilizační okraj, kam patří, byli naopak podporováni mediálními stanovisky, vládními prohlášeními a sebedestruktivní politikou svých státních představitelů. Proč? O jejich motivech si iluze nedělám, zpočátku to mohla být prostě jen levná a snadno ovladatelná pracovní síla na podřadné pozice, nebo nové volební hlasy.

Později se na to navázaly různé neziskové organizace, které se přisály na štědré státní finanční vemeno a vytvořili z toho regulérní migrační byznys, skrz který začaly protékat miliardy. A tento aparát převážně mladé generace, která přetavila své přirozené rebelství na neschopnost najít si po nesmyslných studiích užitečné pracovní místo, začala dělat psí kusy proto, aby si tyto pozice udržela. A nejen ta, jak jsem psala, i pro stávající vládnoucí aparáty byli migranti vítanými novými voliči, kteří budou dočasně skákat – volit za pozlátko a pár bonbónů. Budoucnost nezajímala nikoho.

Jenže ty nové kultury s námi nesouzní. Nechtějí s námi spolupracovat, chtějí nás využít. Čest výjimkám, leč jsou nevýznamné. A čím více jich tu je, tím je to patrnější. A tím méně se jim umíme bránit a tím víc ustupujeme z vlastních hodnot, měst, škol a stáváme se hosty ve vlastních domovech. A tak hoří Francie, Švédsko, Belgie a Německo před miliony muslimů radši ani nedutá. A i sem se začíná dostávat jejich konflikty a války.

"Byla velká chyba vpustit dovnitř tolik lidí zcela odlišné kultury, náboženství a konceptů (života), protože uvnitř každé země, jež tak činí, se tak tvoří nátlaková skupina,". Prohlásila legenda světové diplomacie Henry Kissinger. Bývalý americký ministr zahraničí tak reagoval na obrázky Arabů jásajících v centru Berlína nad palestinskými útoky na Izrael. Tak samozřejmě, že jásali, co by nejásali nad úspěchy svých bratrů.

Osobně jsem zvědavá, jak se rovna Němci s tímto popasují. Nicméně pokojné a na základě křesťanských hodnot mírumilovné řešení již zřejmě není možné. Je to velmi snadné, mají jich tam zkrátka již příliš mnoho.

A každý, kdo zde podporuje migraci, nebo před ní zavírá oči, pro nás připravuje úplně stejný neřešitelný problém. Nemůžete ustupovat do nekonečna bez toho, abyste nakonec museli ustoupit finálně. Nemůžete mísit nekompatibilní jedince a naivně doufat, že to bude fajn. Nebude. Nefunguje to a nebude to fungovat nikde na světě. Tedy ani tady u nás. A je naší povinností tomu zabránit. Tohle je naše země. A jestli to má tak zůstat, nic jiného, než radikální NE, nám nezbývá. A vlastně nevidím důvod, proč by mělo.