Ono totiž tak dlouho ustupujete, až zjistíte, že už nemáte kam ustupovat. Že už tam zkrátka nejste doma.

Začne to nenápadně a plíživě. Začne to pár lidmi, o kterých v podstatě ani nevíte. Najednou už o nich pak víte a zjistíte, že jsou vlastně docela fajn, jen tedy radši půjdete bydlet jinam, protože mají zkrátka jiné návyky, jiné potřeby a jiný denní režim. Co byste nešli, přece nebudete dělat problémy. Nejdříve jim, potom sobě. Vyměníte byt za byt v klidnější části čtvrti. No a potom vyměníte celou čtvrť. A potom možná i město, kam začnete už dojíždět jen za prací.

A pak se strašně divíte, že to máte čím dál tím víc z ruky, ale vám to přece nevadí, vždyť všichni říkají, že je to tak správně. A vy jste přece správný občan. Trochu se tedy začínáte bát ve večerní tramvaji a ani na těch koupalištích to už není ono, ale nesmí se o tom mluvit. Jenže v době, když už se o tom mluvit musí, bývá už většinou pozdě. Teď o tom Německo mluvit začíná v kontextu protižidovských útoků. Teď je překvapeno, že když se díváte příliš dlouho jinam, můžete taky ve finále pěkně mrkat.

Začínají se bouřit policejní odbory, protože podle jejich šéfa: "Demonstranti v posledních dnech na policisty házejí nejen kameny, ale i zápalné nálože. Urážky, které musí jeho kolegové poslouchat na ulicích, ani prý nechce raději opakovat. Pachatelé podle něj ovšem dávají jasně najevo, co si myslí o našem společenském řádu a jeho představitelích, totiž nic. Vysmívají se našemu ústavnímu státu, pohrdají jím a opovrhují jím. Toleranci a právní stát podle něj považují za slabost a směšný ústupek. Naši kolegové zažívají uprostřed Německa naprostou paralelní společnost."

Fakt ho to překvapilo? Opravdu nevěděl, že tyto kultury považují každý náš ústupek za znak slabosti a podrobení? On to neviděl ve Švédsku nebo ve Francii? A my to už vidíme, nebo ještě ne?