"Nám jde samozřejmě o to, abychom podpořili vládu". To je filozofie Martina Pýchy, předsedy Zemědělského svazu a spoluorganizátora. Tak proč tu sakra blbnete, chce se mi říct.
Proč si myslíte, že ta samá vláda něco změní, když nezměnila doteď? Protože vy jste ti hodní? Protože jí to jdete dokázat? Protesty na oko s notnou dávkou servilnosti? To si fakt myslíte, že to zafunguje? Už to jako někdy fungovalo?
To, co tu dnes napíšu, prosím berte jako čistě můj soukromý názor, nemusí se to někomu líbit, ale tak já to vnímám. My Češi jsme v tomto zvláštní národ. Skláníme hlavu tak dlouho, až s ní mlátíme o zem. Teprve potom v sobě začneme nacházet odvahu a pomaličku narovnávat záda. Bohužel je tak s námi i jednáno.
Španělsko, Polsko, Francie, Brusel..... Tisíce traktorů bez skrupulí blokují velká města, na vládní budovy hází tuny hnoje, sypou z vlaků ukrajinské obilí, rozhání je policie a za pomoci síly hlídá strachy zalezlé úředníky. Jde jim o živobytí, mají jasné cíle a požadavky. Pomalu prolamují hranice nemyslitelného a ti samí úředníci začínají chápat, že buď to půjde po dobrém, nebo po zlém. Jsem přesvědčená, že to je jediná cesta a že jinak, tedy po dobrém, to nepůjde. Ani u nás.
Sobotní demonstrace nám ukázala, jak velkou sílu mají provládní média, jak moc dokáží manipulovat, dehonestovat, nálepkovat a lhát. Jak strach vládní garnitury přešel v pohrdání, protože mohl. Tihle zemědělci byli prostě příliš slušní, aby se s nimi někdo bavil a začal jejich oprávněné požadavky řešit. Ministerstvo zavřelo podatelnu, ministr si zahrál na sekretářku, zalhal o své ochotě diskutovat, a ve finále zdrhl. Policie tu neobcházela s teleskopy, stačily jí pokutové bločky a výhrůžky. Zatím.
A teď se tu objevuje skupinka dalších zemědělců, kteří to chtějí dělat ještě opatrněji, ještě méně nápadně a ještě více provládně. Ukrajinské obilí je špatně, ale zase ne tak moc, vládní politika je špatně, ale taky ne zas tak moc, ne tolik, aby ji Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu, toho hodného a poslušného, otevřeně nepodporoval.
A tady si půjčím výrok, že demonstrace, která nekončí defenestrací je zbytečná. Ačkoliv jsem spíše mírumilovný člověk, tady mu musím dát za pravdu. A netýká se to jen zemědělství. Skutečně směřujeme do bodu, kdy nás všichni tihle šílenci ženou jako stádo hlavou proti zdi, a je jen a jen na nás, jakou rychlostí do ní narazíme. Zabrzdit to, obávám se, už nejde. Na to jsme to nechali dojít příliš daleko. A oni úředníci nemohou přiznat, že to všechno dělali špatně. Že zničili to, co jsme tu po staletí jako Evropa budovali. Prosperitu, svobodu a konzervativní hodnoty.
Třicet let se tu takzvaní "liberální demokraté" u nás snažili dostat k moci, a teď se jí nebudou chtít vzdát za žádnou cenu. Všichni ti světoobčané, kteří v podstatě nenávidí svou (naši) zem, svůj (náš) národ a pohrdají každým, kdo není jako oni. Já to považuji za zlo. A zlu se nesmí ustupovat. Čím víc ustoupíme teď, proti tím větší síle budeme stát později.
/