...a kdo že má tu drzost označovat lidi s jiným než oficiálně schváleným názorem za dezoláty?

Poslední dobou se nám tu rozmáhá takový "roztomilý" zlozvyk, že vás na základě vašeho postoje onálepkují "ti správní" novináři a ta "správná média" jako proruského trolla, kolaboranta a dezoláta.

V ten okamžik se jako mávnutím kouzelného proutku stáváte někým, koho není radno poslouchat, číst a vlastně se s ním vůbec bavit. Optimálně má být takový člověk okamžitě po obdržení této nálepky řádně dehonestován, vystrnaděn ze slušné společnosti a když se nátlakové skupině všemožných práskačů zadaří ideálně třeba i z práce. A je úplně jedno, jaké vzdělání, či sociální postavení jste do té doby měli. Docent Ševčík, Beran a jiní by mohli vyprávět.

Pokud byste si ovšem mysleli, že budete muset ke získání této proruské nálepky nějak komentovat třeba Rusko nebo Ukrajinu, velmi se pletete. Ono stačí vyjádřit nesouhlas v podstatě s čímkoliv, s čím se nesouhlas vyjadřovat nemá. Vadí vám drahý plyn? Nesouhlasíte s nesmyslným přechodem na zelenou energii, která ve finále zelená není, ale úspěšně se tak tváří? Nechcete si nechat zlikvidovat průmysl pomocí nesmyslných norem a elektroaut, která sice nikam moc nedojedou, ale zato výborně hoří? Chcete si zachovat právo na držení hotovosti? Nelíbí se vám neustále narůstající cenzura? Nechcete dál vyhazovat peníze a zadlužovat naše děti za nesmyslné nakupování předražené armádní techniky? To všechno stačí a časem bude pravděpodobně stačit ještě mnohem míň.

A kdo tedy jsou ti, kteří to mají hlídat a okatě vámi pohrdají? Kdo jsou ty "morální majáky" této vlády? Často sami usvědčení lháři a dezinformátoři. Mnohdy sami prošli exekucemi nebo byli odvoláni za netransparentní hospodaření, ale nad druhými mají tu drzost ohrnovat nos. Při bližším zkoumání zjistíte, že je to dobře propojená chobotnice se stylem práce já na bráchu, brácha ne mě. Mají moc zničit a společensky zcela odrovnat člověka, i když sami by svou definici dezoláta naplnili dokonale. Bob Kartouz, František Vrábel, Jan Cemper, Michal Klíma, Alexandra Alvarová, Roman Máca, Jakub Janda a všechny ty jejich vzájemně kooperující spolky a neziskovky nás tu pomalu ale jistě vrací do dob nedávno minulých.

Když se zlu nepostavíte, bude jen bobtnat. Není proto možné před ním zavírat oči a tvářit se, že když se to zrovna netýká mě, nic tak strašného se neděje. Ono se to totiž může velice rychle zvrtnout a dotknout se opravdu každého. Znáte to. To, co je dnes dezinformace, se často za pár týdnů ukáže jako pravda. To už ale nikoho nezajímá, nikoho nezajímají ti, které to po cestě k té pravdě semlelo.

Aneb paradoxně největší zneužití Romů pro soukromé zisky od doby jeho válečného provozování. Podepsán sudeťátský kámoš a tehdejší ministr kultury Daniel Herman.

Téměř půl miliardy nás stálo vykoupení pozemků pod památník bývalého romského pracovního tábora v Letech. Šestkrát víc jsme museli zaplatit za to, co na sílu protlačil tehdejší státní aparát. Za pomoci médií, za pomoci romských organizací, za pomocí celého arsenálu neziskovek. Za areál s třinácti halami pro chov prasat jsme všichni zaplatili soukromé firmě Agpi 450,8 milionu korun. Podle znaleckého posudku však byla jeho cena jen 77,2 milionu korun.

A víte za co? Za pozemky které z části patřili státu. I za pozemky, na kterých stálo 10 ze 13 hal! Ty patřily České republice a firma Agpi je pouze užívala na základě nájemní smlouvy z roku 1999 uzavřené s Pozemkovým fondem ČR. A co firma Agpi, které se musely naše peníze nasypat? Tak ta sama byla v té době už skoro na hranici krachu. Počet prasat chovaných v Česku na výkrm dlouhodobě kvůli levnějšímu masu z dovozu klesal, a s tím klesal i počet prasat v Letech. Za posledních 20 let měla společnost kumulovanou ztrátu 118 milionů korun, a ačkoliv měla v daném roce tržby ve výši 392 milionů korun, zisk jí meziročně klesl o téměř tři čtvrtiny na pouhé dva miliony. Tudíž v podstatě nic v tom objemu dluhů, které nasekala.

A co na to ti, kteří tohle neuvěřitelné chucpe schválili? Co na to prosudeťák Herman? Nevzpomíná si. Cituji: "Na ministerstvu jsem skončil před šesti lety. Na jednotlivosti této záležitosti si již nevzpomínám." Ani tehdejší ministr pro lidská práva Jan Chvojka z ČSSD si nevzpomíná. Ten, který se tak zaštiťoval Romy a jejich památkou, až z toho Romové neměli nic, kromě toho, že ti pracující si svůj památníček formou daní pěkně zaplatili. A zaplatili ho soukromé, krachující firmě, která si tím pěkně zasanovala své dluhy a kdoví, komu všemu ještě a co zatáhly tyto peníze. Ale to samozřejmě jen spekuluji, mohlo to být křišťálově čisté, stejně, jako u Standy Grosse.

Takže po nás potopa, jednání byla tajná, všichni zúčastnění mají selektivního Alzheimra, a tehdejší socanský premiér nebere telefon. Proč taky. Tady to takhle chodí. Nulová zodpovědnost a vztyčený prostředníček občanům. Nutno podotknout, že zcela zásadní roli v tomto sehrála média, která okamžitě dehonestovala každého, kdo si dovolil na toto poukázat. Neváhala využít všech prostředků aby každého takového člověka zastrašila a nikdo aby ani necekl. Ti, kdo s tím měli problém byli označení za nácky a rasisty. Ty peníze bylo prostě potřeba zdůvodnit a bylo úplně jedno jakými prostředky.

Osobně to považuji za jednu z nejnechutnějších kauz a zneužití válečné historie v našich novodobých dějinách. Vládními úředníky, poplatnými médii, poslušnými, státem dotovanými neziskovkami a všemi těmi, kterým o památník, ani o Romy evidentně nešlo. On tam totiž celou tu dobu už památník stál.......

To je tak výstižný a přesný nadpis, že se mi ho ani nechce měnit.

Potom, co "Wir schaffen das", se už Němci v horku ani nevykoupou. Zatím v Berlíně, ale předpokládám, že je to otázka času, kdy budou "tlupy" pro zábavu obohacovat i další koupaliště. Bezmocní zaměstnanci jsou vystavováni nepokrytému vyhrožování, třeba jeden patnáctiletý návštěvník podle jejich zoufalého dopisu městu dopisu uvedl, že personál si zaslouží, aby na ně někdo plival a mlátil je. Terčem útoků jsou také příslušníci sexuálních menšin, dívky pak cílem obtěžování, v křoví jsou cítit fekálie a zdi sociálních zařízení jsou potřísněny močí a exkrementy. Inu to je tak, když se chováš všude jako doma.

Není to samozřejmě nic překvapivého, když po staletí žijete nějak, těžko se z vás navzdory propagandě stane přes noc intelektuál s lattéčkem. Navíc tihle lidé svoji novou vlast mají evidentně moc rádi, respektují její zákony a chtějí se integrovat. Asi úplně stejně jako jejich kámoši v Paříži a Lyonu. Ti jistě jen v rámci minimalizace uhlíkové stopy zapalují Francouzům auta, a nutí je tak chodit pěšky. Někdy teda u toho chytí půlka ulice, ale čert to vem, že. Francouz to zaplatí a jede, tedy spíš optrně pomalu jdou dál. Tito němečtí integrovaní hosté zase asi nesnáší plýtvání vodou, a tak dělají všechno proto, aby si Němci už nesmočili ani palec, a pěkně se vařili ve svých bytech jako placky v poušti.

A co na to sami Němci? Zaměstnanci se hází marod, policie odmítá přebírat roli plavčíků, město organizuje semináře pro řešení krizových situací a nabízí těm zaměstnancům individuální psychologickou péči. A dokonce už přiznává, že světe div se, jsou největší problémy na koupalištích v přistěhovaleckých čtvrtích. Že jsou to skupiny zdaleka nejen s migračním pozadím, ale také s migračním pozadím. A protože nikdo neví jak z toho, a ono upřímně v této fázi už žádné milé a sluníčkové řešení není, tak ta koupaliště radši zavírají.

Co zavřou dál? Noční vlaky? Tramvaje? Ulice v noci vůbec? Zajímavé otázky. A pro všechny, kdo budou stále opakovat jak zaseknutá deska svých mentálních kapacit, že to přece není tím, že už je tam té cizí kultury příliš mnoho a že nás se to přece netýká, tak říkám jediné. Dělo se toto před migrační vlnou? Ne? Aha. A nás se to netýká z jediného prostého důvodu. Že tenkrát seděl na Hradě Miloš Zeman, a že jsme na rozdíl od Vítka Rakušana s Petrem Pavlem v zádech tenkrát kvótám na migranty odolali.

Ono obohacení jinými kulturami je fajn. Ale jen do doby, než se stanete cizincem a lovnou zvěří ve vlastní zemi. Kdo si to chce vyzkoušet, nechť se jede obohatit individuálně. Už to nemá daleko. Já si radši zachovám ta bezpečná koupaliště s plavčíkem a bez URNY.

Občerstvení pro ministerské páníčky nás stojí desítky milionů a naše komické předsednictví EU nás celkově stálo dokonce 2,3 miliardy. Tak hlavně, že nám Markéta nechává velkoryse posílat do potravinových bank zbytky ze sněmovny.

Ono totiž vládní pětismečka šetří na každém jiném, jen ne na sobě. Logicky. U korýtka se tančí a chrochtá, a plebs se potápí a sahá čím dál hloub do kapsy. Už jen název té firmy, Aristokrat Catering, která si za malou bagetku caesar a minikoblížek je schopna účtovat 216 korun, je dost napovídající, jak o sobě tito, nestydím se říct parazité, smýšlejí. Ano, oni jsou ti vyvolení a my jim to máme platit. Proto se pánové a dámy ruší školkovné, proto nemáte slevy na studenty, a proto se musí zvedat DPH na léky a potraviny. Aby si naše reprezentace připadala aristokraticky.

Tihle odporní šmejdi jen z ministerstva pro místní rozvoj uzavřeli loni s firmu Aristokrat Catering dohodu za 20 milionů korun bez daně a na celé čtyři roky! Ministerstvo financí pouze za 4 miliony, zato má ceny za jednu porci jídla o dost vyšší. Asi aby to firmě vyrovnalo. A tak například malé občerstveníčko pro školící se finanční úředníčky přijde státní pokladnu na 490 korun bez DPH.

Ale máme tu další píár akce, které zdravý rozum nechápe. Jednou z nich je například v rámci pár hodin konzultačního dne k pohřebnictví 1. listopadu projedených 95 tisíc korun. A to se vyplatí. Zvláště těm mrtvým, kteří mnohdy končí o rohlíku a kousku sýra k snídani v důchoďáku.

A protože nejen potrava tuhá, ale i mentální je potřeba našim činitelům, tak na 892 tisíc včetně DPH vyšlo občerstvení na koncertu u příležitosti 30. výročí vzniku samostatné České republiky v pražském Rudolfinu.

Ovšem ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením Piráta Bartoše plachtí vesele dál. Jídlo na večírek pro zaměstnance stálo skoro 160 tisíc korun a na workshop "Veřejné zadávání pro veřejnost" více než 110 tisíc bez DPH. To jistě veřejnost ocení. Nepochybně je to přesně to, co si přeje ze svých daní platit. Pamatujete si, jak Piráti řvali "Pusťte nás na ně"? Oni patrně mysleli na ty předražený bagety a šampíčka, jen my to nepochopili. (Trávu si prý donesou sami.)

Úřad vlády se také činil a měl loni milionové výdaje především za catering v souvislosti s českým předsednictvím Radě EU. Nicméně ten hodnotu smluv v registru pro jistotu neuvádí, asi aby se z toho někomu neudělalo špatně. Občané přece nemají vědět příliš mnoho, to je nezdravé. Nicméně třeba ta sranda s říjnovým summitem na Pražském hradě, kde si Fialy nikdo ani nevšiml, vyšla Úřad vlády (tedy nás všechny), na více než 4,2 milionu korun bez DPH. Služba obsahovala kromě jiného takřka 3,6 tisíce porcí obědů formou bufetu a neomezenou konzumaci alkoholických nápojů. To je úžasné, kolik lidí se kvůli pár státníků na to celé přisálo a přišlo se zdarma rozšoupnout.

Ovšem ani Don Pablo Blažek nezůstává podojení našeho rozpočtu nic dlužen, a za pohoštění na galavečeři ministrů spravedlnosti a vnitra zemí EU na Pražském hradě dal rovnou 1,7 milionu. A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna, stejně jako je nekonečné pokrytectví, pohrdání, nadutost a papalášství této vládní koalice.

A my? No my máme přece jezdit nakupovat do Polska nebo si počkat na akce.......

Klasický dvojí metr opět předvádí celá tahle sebranka rádoby lepšolidí, kteří si tradičně nevidí na špičku svého od sójového latté umazaného nosu.

Inu, když byste chtěli svobodu slova například na Facebooku, začnou  hned řvát, že je to soukromá firma, která si může diktovat co chce, a jak chce, a komu chce. Protože přece kapitalismus, že? Ale v okamžiku, kdy si chce český obchodník diktovat, jak u něho lidé mají platit, tak to je pro tyto kluky a holky nepřekonatelný mentální problém. To není, můžeme si jít přece jinam, nebo si vzít do pytlíku pár brouků a čajíček  do termosky z domova. Ne, ne. To sebou najednou říznou na zem, začnou dupat nožičkama a bouchat pěstičkama, to už najednou není kapitalismus. Protože tady jde o jejich nepohodlí, a to je přece nejvíc. Uznávám, že nepohodlné to být může. A naše společnost si nepohodlí odvykla.

A největší drzost prý je, když obchodník nepřijímá platební karty ani v kamenném obchodě. Oni by si přece museli ty peníze někde vyzvednout! A zaplatit poplatek! A dojít tam! To že obchodník z každé takové transakce taky musí zaplatit poplatek, je nezajímá. V této souvislosti mě zaujal uvědomělý redaktor Jan Stránský, který se svými údernými hesly typu: "Systém bereme jen hotovost se nevyhnutelně zhroutí! Chceme digitální euro!", snaží zřejmě po bruselsku legitimizovat konec hotovosti a totální kontrolu státu nad tím, za co svoje peníze utratíte. Neváhá ve jménu toho dokonce ani mlžit, například když tvrdí, že u oběda za 150 korun jde o sumu mezi jednou, maximálně dvěma korunami, což samozřejmě může, ale nemusí být pravda, protože každá banka to má jinak, a záleží na spoustě věcí, jak vám výši poplatků nastaví. Klidně to může být i přes 2 %.

Pak také ve svém článku analyzuje, na co se prý obchodníci vymlouvají. Proč by se museli na něco vymlouvat? Asi proto, že by jim to pan redaktor pěkně po soudružsku rád nařídil, ale zatím to nejde. Zatím právo na hotovost máme. A jako vrchol drzosti to dává do kontextu s tím, že kdyby se hotovostí platit nesmělo, nemusela by vláda Petra Fialy rušit školkovné a slevy na studenta.  To, že to vláda Petra Fialy ruší školkovné a slevy na studenta a spoustu dalších věcí proto, že se nekontrolovaně zadlužuje kvůli své ukrajinské a greendealové posedlosti, ho nezajímá. Stránský si pravděpodobně  myslí, že za všechno můžou malí a střední čeští podnikatelé. Ideálně celá střední vrstva, kterou je zřejmě s konečnou platností potřeba zlikvidovat.

Už jen proto, jak nebezpečným nástrojem je zrušení práva na hotovost v rukou a mozcích takových šílenců, by to pro nás mělo být varováním, a měli bychom na právu na hotovost za každou cenu trvat. Nebo se třeba jednou někdo rozhodne, že vaše peníze v bance nejsou vaše jen proto, že jste se zrovna blbě zatvářil u oslavné řeči našeho premiéra. Nebo se nedejbože nechcete nechat zlikvidovat v rámci vyššího bruselského dobra. Nebo ukrajinského. Nebo amerického. Nebo zeleného. Jelikož přesně to je vlhkým snem všech těchto rádoby demokratických svazáků. Ale jak říká Tomáš Zdechovský, demokracie má své limity. Zřejmě ideálně končící totalitou, jako vyšitou.

Útoků noži a agrese ve společnosti prý narůstá, tak je třeba ty nože přestat prodávat, a všechno prý bude zase sluníčkové krásné.

Ano, až do takové fáze hlouposti a stupidní politické korektnosti naše společnost dospěla. Místo, aby se snažila vyřešit skutečnou příčinu problému, vymyslí si zástupný problém ala nožíky v obchodě, které samozřejmě desítky let nedělaly žádný problém, ale s ideály neřízeného multikulturalismu najednou úplně náhodou problémem jsou. Možná zruší i zahradní potřeby, protože tam jsou zase třeba sekery a různá páčidla na dřevo, a ty mohou přece taky potencionálně zdivočet a začít zabíjet nevinné kolemjdoucí a prodavače. Jsem zvědavá, kdy i my budeme na nakrájení řízků potřebovat zbroják.

Proč se pořád tváříme, že problém není u migrace samotné, ale u všeho ostatního okolo, ideálně u původního obyvatelstva, které neodevzdává dostatečně mnoho a dostatečně rychle, a tím úmyslně a zcela nezodpovědně podporuje tuhle agresivitu a nepřizpůsobivost příchozích? No protože od té doby, co madame Merkelová pozvala do Evropy statisíce atomových inženýrů a lékařů z afrických buší, se nelegální migrace jako mávnutím kouzelného proutku stala jedním z nejvýnosnějších byznysů s lidmi, co kdy náš svět viděl. Tisíce a desetitisíce lidí se živí tím, že nám sem importují a "asimilují" tyhle převážně testosteronové jinochy, mnohdy se zkušenostmi z nejbrutálnějších lokálních válek a konfliktů. Od těch pašeráků, co nám je sem ve velkém za těžké prachy (jejich) vozí, po neziskovky, které dělají, že se tu o ně za těžké prachy (naše) starají.

Tady prostě není vůle tohle šílenství ukončit, ba naopak. I my jako Česká republika jsme v zastoupení ministra vnitra Rakušana podepsali vyděračskou dohodu o dalším a dalším přerozdělování migrantů, kterým neumíme, a hlavně nechceme říct dost. Dost, Evropa už nikoho z vás nepřijme, nejezděte sem. Nebudete muset umírat po stovkách v přeplněných člunech, jako se to stalo teď u Kanárských ostrovů. Protože dokud budou mít pocit, že v Evropě je ráj, budou umírat na moři, a to svoje peklo si stejně vezmou s sebou k nám. I jejich krev tak mají tito profesionální importéři na svých rukou.

A tak všechny ty vypálený kostely a kusy naší historie nenávratně mizí v plamenech a v ghettech lidí, kteří nás přes to všechno z duše nenávidí. Nenávidí za to co máme, za to, co jako Evropané umíme, i za to, že jsme si je sem vzali. Za to, co naši předkové museli těžce odpracovat a vybojovat. A nepokrytě nám to dávají při každé sebemenší příležitosti najevo. Pak už stačí jen škrtnout. Ten doutnák tu je.

A na závěr ještě jedna poznámka. Jak chcete pomáhat těmto chudým zemím, když jim vezmete nejvýkonnější pracovní sílu a inteligenci? Co myslíte, že jim zbyde a kdo se tam bude starat o jejich vlastní stát? Nechcete se náhodou starat jen o svoje zisky a neziskovkářská korýtka na jejich úkor, protože jejich osud a osud jejich vlasti, ke které pořád tíhnou, je vám ve skutečnosti úplně fuk?

...aneb když už se nesmíte jako redaktor ani "nevhodně ptát". Třeba na to, co se stane s Rusy, byť proukrajinskými, na ukrajinském území po válce. Krásný příklad uvědomělého lynče, do té doby opěvovaného kolegy, nám tu předvedla novinářská úderka nejenom z České televize. Prostě jsou dámy a pánové otázky, které se nekladou.

A už vůbec se nekladou lidem na tiskové konferenci. A už vůbec, vůbec, vůbec se nekladou nepříjemné dotazy nejopěvovanějšímu prezidentovi světa, který nás včera poctil svou návštěvou. O Ukrajině se totiž jinak než v superlativech nejen nemluví, ani netáže.

Musím říct, že potom, co předvedli například pánové Václav Hnátek, Bartkovský, producent Petr Baránek, Zdeněk Šrapatka nebo dokonce Mirka Němcová (to tedy je prý žena), se vůbec nedivím, že to Kutilová radši zabalila. Ne "dezoláti" svými řečmi, ale tito uvědomělí, nenávistní svazáci ničí život každému, na koho dopadne jejich "prorežimní pěst", protože by zrovna chtěl říct, nebo znát pravdu. A tak to teď za svůj dotaz schytal redaktor ČT, Andreas Papadopulos.

Oni vás k té autocenzuře donutí. Příště už se Andreas prezidenta Zelenského na to, co se stane s ruským obyvatelstvem na východě Ukrajiny po válce, ptát stoprocentně nebude. Ano, to byl ten dotaz, který se opovážlivě, do té doby uznávaný redaktor, na včerejší tiskové konferenci odvážil Zelenskému položit. A ještě ho dal do kontextu s odsunem Němců po druhé světové válce u nás! A všichni tihle najednou začali řvát, že přece to je úplně jedno, nerelevantní, vůbec se to tématu netýká a dávat do spojitosti svatozáří ověnčené Ukrajince a odporné Čechy, kteří vyhnali hodné Němce, kteří je většinově chtěli v průběhu druhé světové války vyhladit, nelze. Pro ty, kdo by chtěl namítat, že nelze házet všechny do jednoho pytle dodávám, že sice nelze, ale ať se podívají, jak a pro koho sudetští Němci z 90% hlasovali na jaře 1938.

Ale zpět k Papadopulosovi. Ten byl na Donbasu mnohokrát a velmi dobře ví, jak to tam chodilo a chodí. Proto se zřejmě taky zcela oprávněně takto ptá. Přesto mu bývalý velvyslanec u nás Perebyinis vpálil, že nepochopil, co se tam kolem toho děje. On to evidentně pochopil, ale nepochopil, co se děje tady. Že tady je pouze linka jediné pravdy, i kdyby to byla lež jako víno. Tady se lže, manipuluje a mlží. Tady se pravda nenosí, tady se za ni trestá. Takový Baránek demonstrativně volá po jeho okamžitém vyhazovu z ČT s tím, že ve veřejnoprávním prostoru nemá někdo takový co dělat. Jedno co vykonal předtím. Mirka je zděšena a na jeho Twitter nablila celá prorežimní úderka.

Tady už svoboda slova ve veřejném prostoru není. Mnozí další s tím mají své zkušenosti. Tady odporná sebranka manipulátorů vyhrožuje a dehonestuje každého, kdo by se o to chtěl pokusit. Klidně vás uštvou jako králíka a udělají z vás odstrašující příklad pro případné další odvážlivce. Bez skurpulí, bez výčitek. Tohle si tu pěstujeme, tohle si tu veřejnoprávně platíme. Na objektivitu si už nehrajeme.

Proč? Protože o Ukrajině se nepochybuje, na Ukrajinu se neptá. Ukrajina se velebí. Jinak dopadnete jako zatím jen mediálně zlynčovaná Markéta a Andreas. Jiní dopadli za tuto pravdu i hůř.

Podotýkám, že ve většině civilizovaného světa je tato munice zakázaná, protože to je skutečně prasečina, úspěšně to zabíjí totiž všechno živé včetně civilistů a je to též taková povolenka protistraně aby reagovala recipročně. V Americe, Rusku, na Ukrajině jen tak mimochodem zakázaná není. Takže pohoda.

Zabíjí a likviduje to v širokém okruhu i několika fotbalových hřišť úplně všechno. Může se to vytunit třeba fosforem, šrapnely, napalmem, nebo novinkou speciálními kuličkami, které se nad cílovou oblastí rozptýlí. Jsou jich stovky a nenesou trhavinu, a tudíž technicky a právně nejde o kazetovou munici, efekt na živou sílu je však podobný, nepřítel čelí ocelovému dešti.

Tohle všechno pak samozřejmě zůstane v místě dopadu a ne úplně všechno vybuchne jak má, takže je to sakra nebezpečné i potom. Zkrátka radovat se z něčeho takového je naprosto úchylné a zvrhlé. A vzhledem k tomu, jak nám neustále připomínají, jak Rusko odpálí kde co, včetně atomové elektrárny, nevěřím, že si myslí, že by to Rusko nepoužilo jako odvetu též. Jen jim je osud těch tisíců naverbovaných Ukrajinců a případně zasažených civilistů ve skutečnosti úplně fuk. Jako zde, ze smrti radujícímu se europoslanci. Zase z toho ale bude hrozné překvapení a pak dobrej plačtivej tweet a píárko, až se to stane, že Tome?

P.S. Mluvil by ten frajer stejně, kdyby na té frontě byl? Co myslíte?

Podotýkám, že ve většině civilizovaného světa je tato munice zakázaná, protože to je skutečně prasečina, úspěšně to zabíjí totiž všechno živé včetně civilistů a je to též taková povolenka protistraně aby reagovala recipročně. V Americe, Rusku, na Ukrajině jen tak mimochodem zakázaná není. Takže pohoda.

Zabíjí a likviduje to v širokém okruhu i několika fotbalových hřišť úplně všechno. Může se to vytunit třeba fosforem, šrapnely, napalmem, nebo novinkou speciálními kuličkami, které se nad cílovou oblastí rozptýlí. Jsou jich stovky a nenesou trhavinu, a tudíž technicky a právně nejde o kazetovou munici, efekt na živou sílu je však podobný, nepřítel čelí ocelovému dešti.

Tohle všechno pak samozřejmě zůstane v místě dopadu a ne úplně všechno vybuchne jak má, takže je to sakra nebezpečné i potom. Zkrátka radovat se z něčeho takového je naprosto úchylné a zvrhlé. A vzhledem k tomu, jak nám neustále připomínají, jak Rusko odpálí kde co, včetně atomové elektrárny, nevěřím, že si myslí, že by to Rusko nepoužilo jako odvetu též. Jen jim je osud těch tisíců naverbovaných Ukrajinců a případně zasažených civilistů ve skutečnosti úplně fuk. Jako zde, ze smrti radujícímu se europoslanci. Zase z toho ale bude hrozné překvapení a pak dobrej plačtivej tweet a píárko, až se to stane, že Tome?

P.S. Mluvil by ten frajer stejně, kdyby na té frontě byl? Co myslíte?

Asi jste dnes zaznamenali "kauzu" Markéty Kutilové, známé válečné reportérky, která popsala své zážitky z cesty na západní Ukrajinu. Popsala luxusní vlaky a stovky lidí cestujících za příbuznými na prázdniny. Nenapsala nic dehonestujícího, nic za co by se v normální svobodné společnosti musela stydět nebo omlouvat.

Jenže my v normální svobodné společnosti nežijeme, my žijeme ve státě, kde se nepohodlné názory začínají potírat a trestat. Začíná tu zavládat tvrdá cenzura, jiné než oficiálně povolené názory jsou dehonestovány a kriminalizovány. A nejtvrdší formou cenzury je autocenzura, protože nic nefunguje tak dobře, jako vnitřní strach a pocit, co kdyby.... Co kdyby i tohle bylo moc, co kdyby i tohle vadilo. Prostě sami si zakážete mnohem víc, než by vám zřejmě zakázal cenzor.

A tak Markéta, zřejmě pod nátlakem chlebodárců z ČT, tento svůj pravdivý post smazala. Prošla válkami a nakonec ji dostali za pravdu o Ukrajině. Ale to zřejmě nestačilo, zřejmě dostala za uši mnohem víc. Tak moc, že si k večeru smazala celý svůj léta reportážemi a zážitky plněný Facebook.

Co si u toho myslela a jak se cítila, lze těžko odhadnout. Ti, co jí k tomu donutili, vyhráli. Jenže oni nevyhráli jen nad ní. Vyhráli nad námi všemi. Nad pravdou. Jsme zase o kousek blíž státní totalitě jedné jediné povolené pravdy. A pokud se všichni lekneme tak, jako Markéta, už se z toho taky nemusíme vyhrabat. Važme si těch, kteří se pravdu říkat nebojí. A stojí si za ní navzdory té nenávisti a výhrůžkám kolem.